Milena Jesenská. Novinářka, která nám představila Kafku
Dnes u nás snad nenajdete čtenáře, který by se nesetkal se jménem Franze Kafky. Jeho knihy se objevují v seznamech povinné četby k maturitě a české překlady děl plní regály knihkupectví. S trochou nadsázky by se dalo říct, že ve veřejném prostoru je “překafkováno”. Kafkův přínos české společnosti by přitom nebyl takový, nebýt Mileny Jesenské, která jako jedna z mála pochopila složitou spisovatelovu osobnost. Díky tomu dokázala přeložit jeho německy psané knihy do češtiny a zároveň zachovat podstatu autorova sdělení, která by se mohla z překladu vytratit. Milena Jesenská však nebyla jenom vedlejší postavou v životě slavného spisovatele, byla zejména hlavním protagonistou svého vlastního života, který byl minimálně stejně tak zajímavý, jako ten Kafkův.
Milena Jesenská měla k úspěšného životu nakročeno už od dětství. Narodila se v roce 1896 do finančně zajištěné rodiny stomatologa a univerzitního profesora Jana Jesenského. Pod přísným dohledem rodičů se z Mileny stala osobnost oplývající výjimečným intelektem, který zúročila na prestižním dívčím gymnáziu Minerva. Studium ji šlo od ruky, v soukromí nicméně procházela náročným obdobím.
Mileně bylo teprve 17 let, když ji zemřela matka. Soužití s otcem, který měl o její budoucnosti odlišnou představu nebylo jednoduché. Chtěl z ní mít lékařku, ale Milena chtěla psát. Svou lásku k literatuře prohlubovala v okruhu německy píšících židovských intelektuálů, se kterými se scházela v legendárním pražském podniku Cafe Arco. Vliv Maxe Broda, Franze Kafky ale zejména jejího budoucího manžela Ernsta Polacka ji upevnil v rozhodnutí, opustit studium medicíny a věnovat se naplno psaní. V roce 1918 se provdala a s Ernstem Polackem se přestěhovali do Vídně, odkud přispívala do ženských rubrik českých časopisů. Ve Vídni se také blíže seznámila s texty Franze Kafky včetně nadčasové povídky Proměna. Její obsah ji natolik zaujal, že se rozhodla knihu přeložit a představit českým čtenářům. Překladu se následně dočkala i další Kafkovy díla. Oba profesní kolegové časem zabředli i do milostného vztahu, který ukončil vzájemný nesoulad a Kafkovo úmrtí v roce 1924.
Mezitím se Milena Jesenská rozvedla a přestěhovala zpět do Prahy, kde se připojila k levicově smýšlejícím intelektuálům obdivujícím komunismus. Krátce se stala členkou komunistické strany, ale po pochopení skutečné podstaty ideologie stranu opustila a začala proti komunismu vystupovat stejně jako proti nacismu. Stihla se rovněž provdat za architekta Jaromíra Krejcara, se kterým měla dceru Janu.
Úspěch v soukromém životě brzy doplnil další úspěch profesní. Od konce 30. let si už tak s odpůrci demokracie nebrala servítky na stránkách časopisu Přítomnost, kde ji přivedl sám Ferdinand Peroutka. Kritické vystupování proti rostoucímu vlivu nacismu z ní nicméně po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava udělalo cíl okupantů. Do svého zatčení na podzim roku 1939 se ještě stihla podílet na vydávání odbojového časopis V boj, spolupracovala s Obranou národa a v neposlední řadě pomáhala z okupovaného území utéct židovským přátelům.
Po zatčení byla Milena Jesenská deportována do koncentračního tábora Ravensbrück, kde v nedožitých 48 letech zemřela. Její život a smrt dodnes připomíná kámen zmizelých před domem v Kouřimské ulici č. 6.
„Ona je živoucí oheň, jaký jsem dosud nepoznal, přitom nanejvýš jemná, statečná, moudrá.“ (Franz Kafka)
Text: Jiří Sochorek