Neobyčejný příběh letce Karla Janouška

Jiří Sochorek · 4 min čtení

Říká se, že příběh některých lidí by vydal za několik životů. Karel Janoušek bezpochyby jedním z takových lidí byl. Jeho život přitom začal poměrně obyčejně. Narodil se v roce 1893 v Přerově do rodiny úředníka státních drah. Po dokončení obchodní akademie následoval otcovy úřednické šlépěje a nechal se zaměstnat v administrativě přerovské firmy svého strýce. Nedlouho nato však přišel zvrat, který napsal první zásadní kapitolu jeho neobyčejného příběhu.

Oním osudovým momentem se stalo vypuknutí první světové války a povinný odvod do rakousko-uherské armády. V armádě se Karel Janoušek doslova našel a jeho schopností si brzy všimli i nadřízení. Nastoupil na důstojnickou školu, po které získal velitelské ostruhy na italské a posléze i na ruské frontě.

Zlomovým se pro něj stal rok 1916, kdy padl do ruského zajetí. Karel Janoušek však nebyl z těch, kdo by nechal svůj život v rukou jiných. Raději si o něm rozhodoval sám. O tři měsíce později už bojoval za svou budoucnost v československých legiích. Zborov, Kazaň, Krasnojarsk, to je jen zlomek míst, kde s legiemi bojoval a kde získal válečná vyznamenání. Legionářskou kariéru uzavřel v roce 1920, kdy se vrátil do státu, o jehož vznik se nemalou měrou zasloužil.

Karel Janoušek nebyl z těch, kdo by nechal svůj život v rukou jiných. Raději si o něm rozhodoval sám.

Kdyby nepřišla druhá světová válka, mohli bychom život v Československé republice označit za zlatou éru Karla Janouška. V pozemní armádě dosáhl mnoha úspěchů, ale brzy mu to přestalo stačit. Rozhodl se stát vojenským pilotem, což se později ukázalo jako rozhodnutí více než šťastné.

Mobilizace v roce 1938 ho zastihla už v hodnosti brigádního generála a velitele letectva klíčové 1. armády. Kvůli Mnichovské dohodě a pozdějšímu vyhlášení Protektorátu však své bojové zkušenosti na československém území uplatnit nemohl.

Rozhodl se odejít a bojovat za svobodu své vlasti v zahraničí. Po krátké zastávce ve Francii zamířil do Velké Británie, kde mu patří hlavní zásluhy za organizaci československých letců a jejich začlenění do struktur britského Královského letectva RAF. Ve funkci faktického velitele československých letců ve Velké Británii zůstal až do konce války. Mírem však jeho neobyčejný život zdaleka neskončil.

V poválečném Československu působil Karel Janoušek na Hlavním štábu, kde měl na starost především protileteckou obranu státu. Pár dní po komunistickém převratu v únoru 1948 byl ale poslán na zdravotní dovolenou, po které následovalo přeložení do výslužby. Stejně jako mnoho dalších představitelů předválečné republiky a vojáků západních armád nebyl ani on v zemi, pro kterou nasazoval život, dál vítaný. Po neúspěšném pokusu o útěk, který vyprovokovala vojenská zpravodajská služba, ho soud poslal na devatenáct let do vězení. Později k tomu přibyl trest doživotí.

Stejně jako nepřátelským vojákům čelil Karel Janoušek s odvahou i nepřátelům ve vlastní zemi. Přestože přišel o majetek i hodnosti, za vojenské zásluhy mu byl přiznán jen minimální důchod a do penze musel pracovat jako skladník, zůstal až do své smrti v roce 1971 nezlomeným člověkem, právem hrdým na svůj neobyčejný život.

Bohéma